V období mezi dvěma světovými válkami patřila průmyslově vyspělá ČSR v oboru svářečských konstrukcí mezi nejpokročilejší státy v Evropě.

V roce 1929 byla ve Škodových závodech v Plzni zřízena pro konstruktéry a technology tzv. Poradna svařovaných konstrukcí (PSK) pod vedením Ing. Dr. Františka Faltuse. Svařování se stalo jednou z významných výrobních technologií v rozhodujících závodech v Čechách, na Moravě i na Slovensku.

V roce 1931 byl ve Škodových závodech v Plzni postaven celosvařovaný přihradový most přes dvě železniční tratě a v roce 1933 celosvařovaný silniční most přes řeku Radbuzu. Oba patřily svými parametry k prvým na světě.

Skupina strojních inženýrů při Spolku inženýrů a architektů (SIA) v Praze uspořádala v roce 1932 cyklus přednášek o svařování, které vydala ve sborníku v roce 1933. Je možno říci, že od této doby se širší technická veřejnost začala zajímat o rozvoj svařování a jeho uplatnění v průmyslu.

V roce 1933 byl v Praze založen Čs. Svaz pro autogenní svařování (Ing. K. Bouček, Ing. V. Kříž, Ing. A. Plešinger), který vydával časopis "Autogenní svařování kovů" a pořádal kurzy základní i pro pokročilé a speciální pro topenáře, instalatéry, kováře apod. Tyto kurzy byly pořádány ve spolupráci s Ústavy pro zvelebování živností, které byly v Praze, Plzni, Hradci Králové, Českých Budějovicích, Liberci, Brně, Ostravě, Opavě a Turč. Sv. Martině. Čs. Svaz pro autogenní svařování byl podporován výrobci plynů pro svařování.

Do začátku druhé světové války pořádal Ing. Dr. A. Beneš v Ústavu nauky o materiálu Českého vysokého učení technického (ČVUT) v Praze kurzy pro svařování elektrickým obloukem. Z jeho iniciativy byl v roce 1940 při Elektrotechnickém svazu českém (ESČ) zřízena sekce elektrosváření, která organizovala kurzy svařování elektrickým obloukem a odporem (J. Pecháček, Ing. J. Šmok). Tuto sekci podporovali výrobci svařovacích strojů ČKD Praha (Ing. E. Honzík, Ing. S. Jozífek), PEAS (J. Soukup) a PHILIPS (Ing. Dr. J. Němec).

Od roku 1940 z iniciativy PEAS pořádala Elektrodovna Báňské a hutní společnosti ve Vamberku kurzy pro svařování elektrickým obloukem pro inženýry, svařovací techniky a dílovedoucí. Také ČKD Praha jako výrobce zdrojů svařovacího proudu a strojů pro svařování elektrickým odporem pořádala kurzy pro potřeby uživatelů uvedených strojů.

Rozvoj průmyslu po druhé světové válce a nově vznikající technologie vyvolaly nutnost intenzivních forem výměny zkušeností a koordinace společného postupu při řešení řady technických, organizačních a sociálních otázek a problémů formou zřizování různých pracovních skupin, technických výborů a poradních sborů pro svařování.

V roce 1945 byla při Ústřední radě odborů (ÚRO) ustanovena ústřední sekce svářečů s předsedou J. Dvořákem, která měla pracovní komise školskou, zdravotní, mzdovou, zásobovací (vyživovací) a smírčí (rozhodčí). Tato sekce pak byla přeměněna v komisi svářečů při krajském výboru zaměstnanců v kovoprůmyslu v Praze (předseda J. Kalina).

V roce 1946 vznikal u odborového ředitelství Těžké strojírenství n. p. Československé závody kovodělné a strojírenské v Praze pracovní skupina svařování. Předsedou byl Ing. Růžek (ŠKODA Plzeň) a později Ing. S. Synek (ČKD Praha). Podle tohoto vzoru byly i u dalších odborových ředitelství zřizovány tzv. technické výbory pro svařování.

V roce 1948 byl utvořen pro koordinaci těchto technických výborů poradní sbor pro svařování (PS KOVO) při n. p. Čs. Závody kovodělné a strojírenské. Předsedou byl Prof. Ing. Dr. F. Faltus, vědeckým tajemníkem Ing. V. Hromádko. Poradní sbor měl 30 pracovních komisí. V předvečer pravidelných měsíčních porad byly na ČVUT konány debatní večery za účasti 100 až 200 odborníků z Čech, Moravy i Slovenska. V roce 1949 byl PS KOVO přejmenován na pracovní sbor pro svařování, po reorganizaci čs. průmyslu v roce 1951 jeho činnost byla ukončena.

V roce 1949 byl při národohospodářské komisi ÚRO založen celostátní poradní sbor pro koordinaci všech problémů svařování, předsedou byl Ing. A. Plešinger, místopředsedy Prof. Ing. Dr. J. Čabelka a Prof. Ing. Dr. F. Faltus. Sbor měl 6 pracovních komisí:

- školská - Ing. A. Plešinger
- technická a normalizační - Ing. V. Hromádko
- výzkum a vývoj - Prof. Ing. Dr. J. Čabelka
- zkušebnictví a kontrola svařovacího zařízení - Prof. Ing. Dr. A. Beneš
- bezpečnost a ochrana zdraví - K. Motyka
- tisk a propagace - Ing. J. Šmok

V rámci činnosti poradního sboru pro svařování byla z iniciativy Prof. Ing. Dr. F. Faltuse zpracována za účasti 30 spoluautorů obsáhlá třídílná příručka "Svařování" (vydalo v roce 1955 Státní nakladatelství technické literatury - SNTL Praha). Tato publikace zachytila nejen současný stav oboru, ale i perspektivy rozvoje svařování a byla ve své době nepostradatelným průvodcem svářečů v praxi i při vzdělávání.

V roce 1956 byla při Československé akademii věd (ČSAV) ustavena Československá vědeckotechnická společnost (ČSVTS) pro svařování. Předsedou byl zvolen Prof. Ing. Dr. J. Čabelka, místopředsedy Prof. Ing. Dr. F. Faltus a Ing. J. Prudký, vědeckým tajemníkem Ing. L. Müncner. V červnu 1956 byla ustavena pobočka ČSVTS pro svařování v Praze, předseda Ing. J. Prudký, místopředseda Doc. Ing. Dr. J. Němec, vědecký tajemník Ing. V. Hromádko. Později po začlenění k ROH byla tato pobočka zařazena jako sekce svařování do městské rady v Praze - předseda Ing. V. Kříž, později Ing. J. Bernas a od roku 1970 Ing. K. Dvořák. Obdobně byly ustaveny pobočky i v dalších krajských městech jako např. v Plzni (Ing. M. Gauner), Ostravě (A. Kovář), Brně (Ing. J. Vintr) atd.

V roce 1959 byla vytvořena komise pro svařování při Ústřední radě Československých vědeckotechnických společností (ČSVTS), předseda L. Švagr, vědecký tajemník Doc. Ing. Dr. J. Němec. Od roku 1964 byl předsedou Ing. M. Fibiger, místopředsedou Ing. F. Skokna a vědeckým tajemníkem B. Vrána.

Hlavní zaměření komise pro svařování bylo rozšiřování informací o stavu svařování ve světě a poradenskou činnost při zavádění nových technologií formou konferencí, seminářů a kurzů. V roce 1961 byly vytyčeny tyto hlavní směry:

- mechanizace a automatizace svařování zejména v obloukovém svařování v oxidu uhličitém,
- zvyšování produktivity ručního svařování,
- svařování střídavým proudem,
- vytvoření databáze svařovacích strojů a zařízení,
- aplikace svařování v nových výrobních oborech,
- technologičnost a širší uplatnění svařovaných konstrukcí.

V roce 1969 byla ustavena Česká vědeckotechnická společnost pro svařování, později přejmenovaná na Český komitét pro svařování. Předsedou byl zvolen Ing. M. Fibiger, vědeckým tajemníkem B. Vrána. V témže roce byla též ustavena i Slovenská zváračská spoločnost s předsedou Ing. J. Škriniarem, CSc. Pro koordinaci činnosti v rámci ČSFR byl v roce 1970 vytvořen Československý výbor pro svařování s předsedou Ing. J. Škriniarem, CSc. a místopředsedou Ing. M. Fibigerem.

Členy ústředního výboru Českého komitétu pro svařování byli zástupci výrobců svařovací techniky i svařovaných konstrukcí, výzkumných ústavů a vysokých škol a některých ministerstev. Tak byly vytvořeny podmínky pro realizaci iniciativních návrhů rozvoje svařování v ČSR. Ustavující konference v roce 1969 iniciovala organizování periodických výstav svařovací techniky WELDING - SVARKA v Brně a vydávání přílohy Svařovací technika v rámci časopisu Strojírenská výroba.

Konference v roce 1972 schválila rozšíření struktury odborných orgánů na celkem 30 skupin a komisí. Hlavním cílem bylo umožnit členům odborný růst a uplatnění jejich tvůrčích schopností v průmyslu i při výchově nových pracovníků. Mezi nejaktivnější patřily tyto skupiny a komise:

- pájení
- speciální metody svařování
- svařování tlakem za studena
- svařování výbuchem
- publikace a informace
- hygiena a bezpečnost práce
- tlakové nádoby
- svařování produktovodů
- školení a doškolování
- svařování na externích montážích
- zahraniční styky
- spolupráce s mládeží
- tisk a propagace
- renovace svařováním a navařováním
- svařovací roboty.

Na konferenci v roce 1977 bylo rozhodnuto společně s výstavou WELDING pořádat i výstavu průmyslových robotů ROBOT. Doplňkem obou výstav byly mezinárodní odborné konference.

Pro zajištění odborné činnosti v regionech vytvořil Český komitét pro svařování v jednotlivých krajích organizace, které řídily krajské výbory. Jejich činnost byla zaměřena zejména na specifické problémy svařování v závodech regionu. Předsedové těchto krajských výborů byli členy ústředního výboru Českého komitétu pro svařování.

Zpět do historie